Dálkový bezklíčový systém (remote keyless system – RKS), nazývaný také bezklíčový vstup nebo dálkové centrální zamykání, je elektronický zámek, který ovládá přístup do budovy nebo vozidla pomocí elektronického dálkového ovládání (aktivovaného ručním zařízením nebo automaticky na základě přiblížení).
RKS, široce používaný v automobilech, plní funkce standardního klíče od automobilu bez fyzického kontaktu. Pokud se nacházíme v okruhu řádu metrů od automobilu, stisknutím tlačítka na dálkovém ovladači můžeme zamknout nebo odemknout dveře a můžeme provádět i další funkce.
Jeden z prvních bezklíčových systémů byl představen v roce 1980 ve vozech Ford Thunderbird, Mercury Cougar, Lincoln Continental Mark VI a Lincoln Town Car a Ford jej nazval Keyless Entry System (později přejmenovaný na SecuriCode). Jednalo se o klávesnici na vnějších dveřích na straně řidiče nad klikou. Skládala se z klávesnice s pěti tlačítky, která po zadání kódu odemkla dveře řidiče a následným zadáním kódu se odemkly všechny dveře a kufr. Společnost Nissan nabízela stejnou technologii u modelů Nissan Maxima a Nissan Fairlady od roku 1984, v podstatě se stejným přístupem jako Ford, navíc s možností stahování oken a otevírání volitelného střešního okna z vnějšku vozidla na klávesnici instalované na klice dveří u řidiče i spolujezdce.
Systémy dálkového bezklíčového ovládání pomocí ručního vysílače se poprvé začaly objevovat u vozů Renault Fuego vyráběných ve Francii v roce 1982 a jako volitelná výbava u několika vozů American Motors v roce 1983, včetně modelu Renault Alliance. V USA se tato funkce poprvé rozšířila u několika vozů General Motors v roce 1989.
Funkce systému dálkového bezklíčového odemykání jsou obsaženy v elektronické klíčence nebo zabudovány do samotné rukojeti klíče od zapalování – autoklíče. V následujícím textu se podíváme na to, jak takové zařízení v praxi funguje.
Elektronická klíčenka je malé programovatelné zařízení, které umožňuje přístup k fyzickému objektu. Klíčenka, známá také jako hardwarový token, poskytuje jednofaktorové ověřování přímo v zařízení a usnadňuje přístup do systému nebo zařízení, jako je například automobil, počítačový systém, vyhrazený prostor nebo místnost, mobilní zařízení, síťová služba nebo jiný druh bezklíčového vstupního systému.
S klíčenkou nemusí uživatel odemykat zařízení skutečným klíčem jako u manuálních zámků. Kromě toho, že klíčenka umožňuje přístup na dálku, je pohodlnější a bezpečnější.
Klíčenky patří do třídy fyzických bezpečnostních tokenů, která zahrnuje čipové karty, bezkontaktní karty a biometrické klíčenky.
Klíčenka obsahuje rádiový vysílač krátkého dosahu/čip radiofrekvenční identifikace (RFID) a anténu. Využívá rádiové frekvence k vysílání specifického kódovaného signálu do přijímací jednotky v zařízení.
Tento přijímač obsahuje také štítek RFID, což je určitá forma uložených informací. Vysílač čtečky vysílá signál do klíčenky, která se pak přizpůsobí frekvenci vysílače. Komunikace mezi klíčenkou a přijímacím zařízením probíhá okamžitě, když uživatel stiskne tlačítko na klíčence.
Čip RFID na klíčence je navržen tak, aby přenášel specifické informace o štítku RFID. Tyto informace se vždy shodují s informacemi, které je přijímací zařízení naprogramováno přijímat.
Například klíčenka naprogramovaná tak, aby fungovala s určitým vozem, bude zamykat nebo odemykat pouze tento vůz a žádná jiná klíčenka s tímto vozem nebude fungovat. Pokud se tedy informace ze štítku přijímače shodují s informacemi, které požaduje klíčenka, bude funkce zamykání nebo odemykání dokončena. Pokud se neshodují, funkce se neprovede.
RFID klíčenky lze často naprogramovat tak, aby vysílaly různé příkazy. Například klíčenky pro automobily mají často různá tlačítka přiřazena různým funkcím; kromě dálkového zamykání a odemykání vozidla jsou to například tyto funkce:
Klíčenky se používají také jako jeden z ověřovacích faktorů pro zařízení, která vyžadují dvoufaktorové (2FA) nebo vícefaktorové ověřování (MFA). Tyto metody ověřování pomáhají chránit podnikovou síť, zařízení, aplikace a data.
Na rozdíl od tradičních systémů využívajících pouze heslo vyžaduje MFA více než jednu metodu ověření identity uživatele před tím, než získá přístup k některému z těchto prostředků. Tyto faktory jsou následující:
Použití těchto více faktorů ztěžuje zločincům krádež nebo kompromitaci pověření a poškozování společnosti jinými způsoby. Poskytuje tak spolehlivější a silnější zabezpečení než hesla.
Při typickém nasazení klíčenky v systému 2FA/MFA uživatel nejprve zadá osobní identifikační kód, aby se mohl přihlásit do sítě nebo zařízení. Klíčenka vygeneruje pseudonáhodný kód tokenu, známý také jako přístupový kód, který ověří uživatele a potvrdí, že je legitimní a oprávněný k přístupu do systému nebo sítě. Po dokončení ověření je uživateli umožněn přístup.
Přístupový kód funguje pouze po určitou dobu – 30 až 60 sekund. Pokud uživatel během této doby tento přístupový kód do systému nezadá, automaticky se vyřadí a nebude jej možno znovu použít. Pro přístup do systému nebo ke službě je třeba přístupový kód na klíčence znovu vygenerovat.
Biometrické ověřování je ověřování založené na jedinečných biologických vlastnostech uživatele, jako jsou otisky prstů, skeny oční duhovky a hlasové otisky. Biometrická autentizace, která se stále častěji používá jako inherentní faktor v rámci MFA, může být začleněna do klíčenek, aby poskytovala dodatečnou bezpečnostní ochranu.
Některá zařízení používají tradiční metodu otisků prstů, zatímco jiná vyžadují, aby uživatelé klíčenku přejeli prstem. Při tomto úkonu se čtou hřebeny otisků prstů a sedm vrstev kůže na podložce prstu, aby se ověřil uživatel.
Jednou z největších výhod hardwarových klíčenek je, že poskytují další úroveň zabezpečení v podnikovém prostředí. Hesla lze snadno zachytit a ukrást a útočníci tak často činí pomocí útoků hrubou silou, phishingových kampaní nebo sociálního inženýrství.
To umožňuje záškodníkům získat přístup k síti nebo systému za účelem instalace malwaru, zablokování systému a požadování výkupného za jeho odblokování, krádeže dat, podvodů s identitou a špionáže a dalších kybernetických zločinů.
Klíčenka těmto problémům zabraňuje. Pokud se zločinec pokusí nabourat do systému, potřebuje víc než jen sadu kompromitovaných přihlašovacích údajů. Potřebují také přístup ke klíčence. Přestože je možné klíčenky zkopírovat a nabourat se do nich, pokud uživatelé zařízení pečlivě uchovávají, je pravděpodobnost jejich odcizení a následného použití ke kybernetickému útoku nízká.
Navíc vzhledem k tomu, že přístupové kódy jsou generovány náhodně, pokaždé vysílají jedinečnou sekvenci pro přístup/odemknutí a po uplynutí stanovené doby vyprší jejich platnost, zabraňuje klíčenka útočníkům v jejich opakovaném použití, i když se jim je podaří zachytit. Čipy také nabízejí jednoduché rozhraní, které minimalizuje potíže uživatelů.
Pomocí back-end softwaru, který ovládá všechny připojené čtečky RFID ze společného serveru, mohou správci na dálku naprogramovat více klíčenek. Server komunikuje s více klíčenkami a čtečkami a povoluje nebo zamezuje přístup uživatelům.
Správci navíc mohou vytvořit více úrovní přístupu, aby lépe kontrolovali, kdo má přístup k jejich síti, zařízení nebo přístrojům. Tento druh víceúrovňového vzdáleného přístupu je vhodný pro zařízení, která vyžadují rozsáhlé zabezpečení a řízení přístupu, ale nechtějí neustále měnit zámky a klíče.
Díky všestrannosti a bezpečnosti jsou hardwarové klíčenky použitelné pro mnoho druhů komerčních zařízení, včetně následujících:
Pokud potřebujete vyřešit problém s elektronickou klíčenkou či autoklíčem, můžete se s důvěrou obrátit na naši firmu Autoklíče.cz. Zde najdete orientační ceník. Zhotovujeme též duplikáty klasických klíčů vložkových, nábytkových i schránkových.