Senior za volantem
Českých i evropských seniorů přibývá. Statistiky EU uvádějí, že senioři tvoří 18 % evropské populace, ale nejnovější údaje za Českou republiku uvádějí 17,1 %. V zemích EU budou za pět let tvořit pětinu populace a v roce 2035 více než 25 %. Podobný scénář bude i v České republice. Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra Praha, uvádí, že již nyní je v našem národě více než 1,5 milionu osob starších 65 let.
Jejich poptávka po mobilitě však nemizí. Senioři mohou autem cestovat kamkoli, včetně cesty k lékaři, do obchodu s potravinami, k vnoučatům nebo na policii. Množství nehod, jichž jsou účastníky, a jejich následky však narůstají.
Mezi 629 osobami usmrcenými při dopravních nehodách v České republice bylo 115 starších osob nad 65 let. Je to nejvyšší počet ze všech věkových skupin, což činí více než 18 procent z celkového počtu usmrcených. Osobní automobil si vyžádal životy celkem 48 z nich (37 řidičů a 11 spolujezdců).
V České republice máme i řidiče, kteří přesáhli 90 let. Jsou sice zkušení, což je při řízení motorového vozidla velkou výhodou, ale na druhou stranu se zhoršují jejich fyzické i psychické schopnosti. Pokud jim dá jejich ošetřující lékař pro řízení „zelenou“, mohou dál brázdit silnice, ale samozřejmě jen v takovém rozsahu, na který stačí. Jinak se zapíšou do smutných statistik, které právě seniorům-řidičům nenahrávají.
Kdo je v nebezpečí?
Obecně však platí, že staršími řidiči by se nemělo opovrhovat ani se jich bát. „Nemusí si již budovat důvěryhodnost. Dodržují předpisy a přitom jezdí jemně a beze spěchu. Nejméně agresivní jsou ti, kteří,“ tvrdí Pavel Harsa, dopravní psycholog z Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Podle sociologa Petra Hampla si mladší řidiči stěžují na starší řidiče spíše proto, že jezdí pomaleji a v souladu se zákonem, než že by byli agresivní. Proto všichni vědí, že problém není v seniorech, ale v těch mladých agresorech, kteří si myslí, že jsou mistři světa.
Přesto existuje šance. Stále hustší provoz staví seniory za volantem do nečekaných nebo nepříjemných situací. Podle Hampla: „Pokud dojde k neočekávané komplikaci, reakce seniora může být pomalejší a nepředvídatelnější.“
Například starý řidič odbočující na komplikované křižovatce počká s manévrem v běžném provozu, dokud si nebude jistý, že nezpůsobí nehodu. Pokud do něj však někdo strčí nebo na něj zatroubí, reaguje na situaci rázně a zbrkle. Podle vedoucího Týmu silniční bezpečnosti Romana Budských může například zapomenout použít směrovku, vjet do křižovatky a nestačit včas zastavit, aby zabránil srážce.
Skutečnost, že senioři řídí starší vozidla bez nejnovějších systémů aktivní a pasivní ochrany cestujících, je jedním z významných důvodů, které vedou ke zvýšenému procentu starších účastníků dopravních nehod. Kromě toho má vzhledem k jejich slabší fyzické struktuře vliv i jejich věk. „U osob starších 75 let je riziko úmrtí při stejných podmínkách nehody třikrát vyšší než u osmnáctiletých,“ cituje Budský evropské statistiky.
A léta běží vážení
Můžeme z toho vyvodit, že budou bezpečnější, když na ně nebudeme tlačit? Ano, jak jasně říká Hampl: „Většina seniorů si je vědoma svých slábnoucích sil a podle toho se řídí.“ Navíc předpis vyžaduje, aby starší lidé nad 65 let mohli řídit pouze s řádnou lékařskou prohlídkou.
Samozřejmě záleží také na jejich schopnosti sebereflexe. Každý má po odchodu do důchodu ještě dost sil a dobrý důvod dbát na jejich úbytek, ale s přibývajícím věkem je to stále těžší. Navíc by se měli ozvat jejich blízcí, rodina a přátelé, pokud si to nechtějí připustit.
Podle psychoterapeuta Harsy nás někdy navštěvují rodiče řidičů, kteří by už neměli řídit. „Občas to dojde tak daleko, že nejsou schopni absolvovat zkoušky kvůli nedostatečné motorické koordinaci, zhoršujícímu se sluchu a zhoršujícímu se zraku. V takové situaci vydáváme negativní zprávu a praktický lékař člověku další prodloužení řidičského oprávnění neudělí, pokračuje lékař.
Lepší něco než nic
Nepříznivých názorů však není mnoho. Lékař obvykle používá spíše omezení než přímé zákazy. To umožňuje životně důležitý pohyb řidiče a zároveň snižuje pravděpodobnost nehody, jak nás upozornil Pavel Harsa. Všichni řidiči, kteří používají brýle nebo kontaktní čočky, znají tzv. harmonizační kódy, které jsou nejoblíbenější metodou, jak toho dosáhnout. Senioři mohou být nuceni používat další pomůcky, například naslouchátka, i když i ta mají v řidičském průkazu. Navíc lze namítnout, že jsou omezeny jejich možnosti řídit, například jen za denního světla, nižší rychlostí nebo jen v určité vzdálenosti od domova.
Úředníci z oddělení řidičských průkazů českobudějovického magistrátu tvrdí, že „je vždy určuje lékař a je to přísně individuální.“ Obvykle podle nich může být akční rádius řidiče omezen například vzdáleností k lékaři, na úřad a možností nákupu například jen deset kilometrů od domova. Jak to tedy funguje? Pokud se zjistí zásadní změna, která omezuje schopnost osoby řídit, lékař to oznámí dopravnímu úřadu a uvede potřebu změny a její příčinu. Podle zástupců dopravního úřadu městského úřadu v Českých Budějovicích na základě oznámení doplní kódy do karty řidiče a vystaví nový řidičský průkaz. Lhůta je stejná jako u zcela nového, tedy asi 20 dní. Ale Může se to prodloužit. Znáte to, jak to u nás chodí. Tak vše dělejte s předstihem a počítejte s delší lhůtou, protože stěžovat si není kde.
Důvěřuj, ale prověřuj
Zdravotní způsobilost seniorů k řízení sleduje lékař a v případě potřeby upravuje řidičský průkaz. Je nyní vše v pořádku? Ano, ale vzhledem k formálnosti testu může existovat určitá skepse. „Byl mi změřen krevní tlak, zmíněny léky a použil jsem brýle, abych viděl na nápis na tabuli. Lékař mi pak vydal potvrzení a za deset minut bylo hotovo. Vzhledem k tomu, že mě zná už více než 20 let,“ svěřuje se 66letý šofér. Zkušenosti ostatních dotázaných řidičů byly srovnatelné nebo přesné. Důležité v dnešní době je hlavně u lékaře za prohlídku zaplatit. Zaplatí se částka za prohlídku a někdy dostanete potvrzení o zaplacení jindy ne. tak už to v životě chodí.
Další problém je úplatek. Někdy senior nesplňuje podmínky pro získání prodloužení platnosti vůdčího listu a tak to někdy spraví tučná obálka. A to je zlé. Ale s tím nenaděláte nic.
Nebylo by však riskantní, kdyby se potvrzení vydávalo „na oko“, tj. na základě dlouhodobého vztahu mezi pacientem a lékařem? Co kdyby se něco přehlédlo nebo snad záměrně vynechalo? Bylo by přínosné dodatečné testování odborníky? Podle Pavla Harsy: „Neexistuje zákonná povinnost posílat každého staršího člověka k dopravnímu psychologovi, pouze v případě pochybností.“ Nezbývá než věřit rozsáhlým odborným znalostem lékaře o pacientech.
