Slavné osobní Tatrovky
Jak to začalo
Tatra 603 byl reprezentativní osobní automobil vyráběný v letech 1955-1975 národním podnikem Tatra Kopřivnice. Jako nástupce modelu Tatra 600 Tatraplan byl „šestiválec“ posledním automobilem slavné řady osobních vozů Tatra s proudnicemi (prvním byla Tatra 77 z roku 1933).
T 87 a následující Tatraplany začaly po válce dosluhovat. V průběhu 50. let 20. století se stále naléhavěji objevovala poptávka po reprezentativním vozidle, které by sloužilo zájmům úřadů, ministerstev, vlády a Komunistické strany Československa. Tatra 603 konečně splnila poptávku po automobilu této třídy, která nebyla uspokojena po dvě desetiletí. Primárním určením vozu bylo jeho využití jako služebního auta na delší jízdy.
Původní vývoj Tatry 603 však probíhal v utajení, proti vůli tehdejšího centrálního plánování. V době, kdy byl vůz prakticky navržen, se okolnosti změnily a nápad byl schválen. První, mírně upravený prototyp vznikl v roce 1955, následovala ověřovací série 10 kusů a v dalších letech pak malosériová výroba. První Tatra 603 se stala velkým hitem na světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu, ale již předtím debutovala na zimních olympijských hrách v Cortině d’Ampezzo.
Na karoserii Tatry 603 spolupracovali výtvarník František Kardaus a tehdejší šéf pražské Tatry a její stavební divize Vladimír Popeláž. Vůz dostal jméno Valuta podle motoru V8 T 603, který byl testován v prototypech T 600 a T 602 Tatraplan Sport. Vůz se vyráběl v závodě Tatra v Kopřivnici a poté v dceřiném závodě Tatry v Příboře. První sériové vozy měly tradiční přední masku se třemi světlomety pod společným krytem, z nichž prostřední byl konstruován tak, aby se otáčel s koly přední nápravy. Po modernizaci (Tatra 2-603 z konce roku 1963) měla maska pro vyhovění našim dopravním předpisům světlomety již celkem čtyři. Konečnou podobu získala karosérie v modelovém roce 1968, kdy se potom i dvojice světlometů vzdálily více od sebe.
Navzdory svým rozměrům a hmotnosti byla Tatra 603 často používána při závodech, kde získala několik mezinárodních titulů. Motor v upravených verzích byl výkonnější a panely karoserie byly často vyrobeny z lehkých materiálů (hliník a sklolaminát). Tyto automobily mohly v závislosti na úpravě motoru a použitém převodu dosahovat rychlosti přes 200 km/h. Nejvýznamnějších mezinárodních vítězství dosáhla Tatra 603 v belgickém vytrvalostním závodě Marathon de la Route a na německém Nürburgringu.
Největší produkce bylo dosaženo v období normalizace, přestože se zpočátku vyrábělo jen několik desítek automobilů ročně. V nejúspěšnějších letech 1973 a 1974 se vyrábělo až 1 600 automobilů ročně. Celkem bylo vyrobeno 20 422 automobilů, přičemž nejrozšířenějšími byly Tatra 603-1, Tatra 603-2 a později modernizovaná Tatra 603-3 (což však bylo kvůli složitým homologačním procedurám pouze interní označení, oficiálně se stále jednalo o Tatru 603-2, model 1968). Tatra 603 se tak stala nejoblíbenějším vozem značky Tatra. Kromě několika desítek kusů pro země bývalého východního bloku se „šestistovky“ po celou dobu výroby (navzdory vysoké poptávce po tomto voze) prakticky vůbec nevyvážely (Sovětský svaz, NDR, Bulharsko, Maďarsko). Protože byly umístěny na většině tehdejších velvyslanectví, staly se tyto vozy symbolem Československa.
Samostatnou kapitolu v životě Tatry 603 představují různé pokusy a návrhy na zásadní tvarovou modernizaci karoserie proudového vozu. Byla dokončena realizace prototypu Tatra 603A z pražské vývojové kanceláře. Z ní odvozený prototyp sanitky a samostatný velmi progresivní návrh Tatry 603X (stylisticky a konstrukčně navržený Jánem Cinou) vznikly v bratislavské vývojové kanceláři Tatra pod vedením ing. Ivana Mika, obsahující kromě samotného návrhu karoserie i řadu inovativních technických řešení zlepšujících zejména vlastnosti podvozkových skupin. Tyto automobily jsou v současné době umístěny v Muzeu Tatra v Kopřivnici.
Podvozkové skupiny T 603 byly použity při konstrukci řady menších užitkových vozidel, která byla rovněž vyvinuta v závodě Tatra Bratislava, včetně tvarového řešení. Po jednom kuse však byly vyrobeny pouze prototypy užitkových vozidel s pohonem předních kol s označením Tatra 603 MB (mikrobus) a Tatra 603 NP (nízký nákladní automobil s valníkovou nástavbou) a projekt nebyl nikdy dokončen. Tatře 603X byly vytýkány především menší rozměry oproti původní šestatřicítce a z toho plynoucí nižší komfort pro posádku. Vedení továrny se rozhodlo zkonstruovat zcela nový typ (Tatra 613), který však převzal řadu technických řešení prototypu T 603X.
Pokračováním byl typ T 613
Tatra 613 je reprezentativní limuzína vyšší střední třídy, kterou Tatra vyráběla v letech 1974 až 1995 jako nástupce modelu Tatra 603. V roce 1969 vznikly první prototypy.
Tatra 613 je v automobilovém světě legendou, jejíž design a historie tomu odpovídají. Vůz byl navržen v Československu jako reprezentativní a komfortní vozidlo pro nejvyšší státní úředníky a funkcionáře komunistické strany. Používali jej prezidenti, členové vlád a ředitelé státních podniků. Vůz nebyl široce dostupný, vyráběl se v regulovaném malém množství v pobočce Tatry v Pboře, což vysvětluje, proč byla malosériová výroba s velkým podílem lidské práce nákladná.
Tatra 613 se odklonila od tradiční aerodynamické karoserie, která se u vozů vyšších tříd používala od roku 1933. (Tatra 77). Koncepce vzduchem chlazeného motoru V8 v zadní části vozu však byla zachována. Konstrukce využívala několik řešení podvozkové skupiny prototypu Tatra 603X. To mělo spolu s umístěním motoru nad zadní nápravou významný vliv na pozoruhodné jízdní vlastnosti vozu. Karoserii typu T-613 navrhl známý italský výrobce Carrozzeria Vignale.
První vozy byly postaveny v Itálii a dodány do Československa na začátku roku 1969. Do výroby se vůz dostal po dokončení vývoje v roce 1973 a v modernizované podobě se vyráběl až do roku 1995, kdy byl nahrazen posledním osobním vozem značky – Tatrou 700. Vůz se vyráběl od roku 1995. Během této doby došlo k několika modernizacím motoru, interiéru a karoserie. Po modernizaci se změnilo typové označení. Nejdůležitějšími modely byly T613, T613-2, T613-3, T613-4 a T613 S.
Tatra 613 byla známá jako rychlé, prostorné a pohodlné vozidlo s pružným 3,5litrovým motorem 2×2 OHC s karburátorem o výkonu 168 koní, které dokázalo jet až 190 km/h. Později se v malých počtech objevily výkonnější motory s vyšším objemem a ke konci výroby byly k dispozici i motory se vstřikováním a výkonem až 200 k. Tyto vozy dosahovaly rychlosti až 230 km/h. Převodovka byla nejprve čtyřstupňová, u posledních vozů pětistupňová. Karoserie většiny vozů byla typu sedan, ale existovaly i další verze, například hasičská dvoumístná verze nebo záchranářský vůz, také dvoumístný vůz, a mnoho dalších. Zde byl také doprovodný vůz na letišti Praha Ruzyně, který měl nápis Follow me.
Zvýšeným středovým dílem sedáku a sklopným opěradlem pro dvě osoby. Navzdory o 150 mm delšímu rozvoru byly pozdější opulentnější varianty (Tatra 613 Special) stavěny pouze pro čtyři osoby s důrazem na maximální pohodlí cestujících. Ve středu opěradla byl instalován minibar. Výbava interiéru využívaná ve variantách T 613 MiLong se mohla výrazně lišit v závislosti na přání kupujících. To samozřejmě vedlo k výrazným cenovým rozdílům mezi jednotlivými modely.
Z technologických skupin Tatry 613 vzniklo také mnoho prototypů se sportovní karoserií, z nichž nejznámější je MTX Tatra V8 z roku 1991. Prototyp Tatra Prezident byl pokusem o modernizaci modelové řady.
Celkem bylo vyrobeno jen zhruba deset tisíc vozů všech typů, což z Tatry 613 činí ojedinělý vůz. Sběratelé automobilů tyto vozy vyhledávají dodnes. Na autosalonech je Tatra 613 často k vidění. Udržování automobilů v přijatelném technickém stavu je však obtížnější kvůli nedostatečné antikorozní ochraně karoserie a omezené dostupnosti náhradních dílů.
