V letech 1999 až 2014 vyráběla Tatra nákladní automobil Tatra 163. Více lidí ji zná pod názvem Tatra Jamal, který byl inspirován soutěží v drsném regionu Ruska, kde se nákladní vozy údajně neobjevily. Automobilka později oznámila, že poté, co název Yamal ztratil důvěru zákazníků, bude napříště používat pouze číselné označení řady T 163. Mezi méně známé modely patří Hemang, varianta 31RSK8 38 230 6×4,2R postavená z CKD stavebnic a některých domácích komponentů indickou společností BEML, a Jieka, model s tradičním zavěšením zadní nápravy a pouze listovými pery určený pro Čínu, z něhož byl vyroben pouze prototyp (31ESK1 30 230 6×6,2). Podvozky 1716 a 1717 byly posledními vozy, které byly sestaveny, a jejich výroba byla ukončena 31. prosince 2014.
Vůz byl původně navržen pouze pro nejtěžší povětrnostní podmínky na Sibiři, kde jeho konstrukce nabízí řadu výhod, mezi něž patří umístění řidiče mezi nápravami v místě nižších vertikálních zrychlení a výchylek při jízdě v terénu, lepší rozložení hmotnosti a menší zatížení přední nápravy, větší deformační zóna před řidičem a přístupnější motorová část při opravách v náročných povětrnostních podmínkách při zachování snadného přístupu do prostornějšího interiéru (paradoxně je umístěn o něco výše než u trambusu T 815).
Původní výkresy (nalezené na stránkách Technického muzea Kopřivnice a na stránkách autora) a maketa od designéra Jiřího Španihela počítaly s použitím menší, kulatější kabiny dodávky GAZ Gazela s velkým sklonem čelního skla. Dynamické zkoušky samotné kabiny však prakticky ukázaly, že není pro vozidlo dostatečně odolná a že její dodatečné zesílení by bylo neekonomické. Výsledkem bylo, že vozidlo bylo vyrobeno z trambusové kabiny T 815, která měla uvnitř kryt motorového tunelu a byla upravena v přední části. Stejný konstruktér vytvořil také tvar závěsu a delší původní kapotu. Menší, zaoblenější kabina a velký sklon čelního skla dodávky GAZ Gazela byly navrženy v původních skicách a maketách konstruktéra Jiřího Španihela, ale dynamické zkoušky samotné kabiny ve skutečnosti ukázaly, že není pro vozidlo dostatečně pevná a že její dodatečné zesílení by bylo neekonomické. Výsledkem bylo, že vozidlo bylo vyrobeno z trambusové kabiny T 815, která měla uvnitř kryt motorového tunelu a byla upravena v přední části. Stejný konstruktér vytvořil také tvar závěsu a delší původní kapotu.
Neskládací kabina má kapotu a může pojmout až tři osoby (ačkoli v lomech se málokdy vyskytuje více osob než řidič). V době jejího vzniku se ve velkém množství vyráběla pouze podobně odvozená kabina s kapotou Scania. Většina kabiny je vyrobena z kovu, s výjimkou dopředu sklopné laminátové kapoty, která má kovový kryt motoru. Když je třeba motor opravit, může se kabina díky změnám v uspořádání zvednout zpět kolem zadního uložení.
Přední část vozů byla nakonec zkrácena o 295 mm, aby se přizpůsobila zákonné délce soupravy na úkor přístupnosti motoru. Původně měly vozy delší kapotu. První prototyp 36ASK1 36 270 6×6,2R byl představen na výstavě Autotec 1997 v Brně. Stejně jako prototyp 2 měl ploché čtyřdílné čelní sklo, vzduchový filtr za kabinou a tradiční sání „kobra“ nad střechou, stejně jako neobvyklé umístění skříně akumulátoru, turbodmychadla a kompresoru motoru. Druhý prototyp, 24BSK8 36 270 6×6,2R, byl označen ještě jako vozidlo 815-2 a absolvoval zkoušky ve skutečném provozu na Sibiři.
Kompresor byl kvůli sdruženému zavěšení zadní nápravy přemístěn na přední kryt motoru a modernizován na dvouválec, filtr sání byl umístěn pod kapotu a rozdíl oproti trambusovému motoru byl časem zanedbatelný, i když i přes to (sklon chladiče oleje, přelévání oleje odstředivým čističem a další drobnosti). Jeden z upravených podvozků zůstal nějakou dobu v Rusku a posloužil jako základ pro společný projekt se společností ZIL, která dodala kabinu, kapotu a korbu. Po několika krátkých zkouškách celého vozu byl však upravený podvozek odeslán zpět do Kopřivnice, kde byly hlavní komponenty použity pro prototyp Jieka, a projekt byl opuštěn.
Po představení prototypu se zjistilo, že o vozidlo je zájem i v jiných regionech, což vedlo k vytvoření dalších verzí, které byly buď plně legální pro střední Evropu, nebo například verze „pracovního stroje“ s motorem schváleným pro provoz v lomech, ale s možností pohybu bez nákladu po veřejných komunikacích, nebo verze na větších „tankových“ kolech s vyšší nosností na úkor horší ovladatelnosti.
Zvláštní kapitolou byla verze „Brazil“ , která měla ještě delší kapotu, motor Euro II s klikovou skříní odvětrávanou do sání uloženého v rámu s podélným sklonem kvůli přímo montované souosé brazilské spojce na motoru a použití souosé brazilské spojky přímo na motoru.
Celá koncepce výroby vozů v Brazílii však padla (brazilská výstava byla předehrou) a výrobní areál byl připraven. Místo toho byly stávající prototypy prodány do České republiky a zde z velké části rekonstruovány (S3, tahač, …).
Prodej kabin
Několik kabin, z nichž byly vyrobeny vozy projektu „Kremenčuk“, bylo prodáno do Ruska.
Od začátku sezóny 2000 startoval Stanislav Matějovský v evropském šampionátu tahačů, nejprve s týmem mdl Truck Racing (v závěrečném závodě roku 2002 jej kvůli zranění nahradil A. Ferte a v sezóně 2003 až do zániku týmu vedeného S. Matějovským na přelomu roku 2003/4 usedal za volant Tatry Jamal Evo IV .
V roce 2011 InstaForex Loprais Team představil vlastní závodní vozidlo, Deutz BF8M 1015CP s pohonem 4×4, podvozkem Tatra a kabinou typu „Jamal“ se šikmou střechou. Aleš Loprais se svým týmem vyhrál Silk Way Rally v roce 2011 a startoval na Rallye Dakar 2012 (startovní číslo 504 Aleš Loprais – Michal Ernst – Petr Almáši), kde v poslední etapě dosáhl nejvyššího umístění v nejméně náročné etapě a pak v neměřeném spojovacím úseku etapy aktuálně na 2. pozici havaroval.
Na úvodním Dakaru v Saúdské Arábii 2020 startovaly týmy a Fesh Fesh Patrice Garrouste-Szymon Gospodarczyk-Petr Vojkovský, kteří skončili celkově devátí, respektive Robert Jan Szustkowski, Jaroslaw Kazberuk a Filip Krobánek, kteří se umístili na 18. místě. Praga V4S DKR byl nový název pro vůz A. Lopraise s podobným podvozkem a původní kabinou Queen a také novou hranatou kapotou zakrývající motor FPT Iveco. Jezdecká trojice Aleš Loprais, Khalid Al-Kendi a Petr Pokora se umístila na celkovém sedmém místě.
Tým A. Loprais-Petr Pokora-Jaroslav Valtr skončil v závodě 2022 celkově na 21. místě (nejlepší 4. po 7. – 9., nejlepší 4. po 6.). Vůz Ford Cargo 44 z roku 2020 s tureckou kabinou Ford na podvozku Tatra, motorem Renault a převodovkou Allison vytvořil tým Fesh Fesh. Ve svém prvním závodě, Baja Spain 2021, skončil třetí a pokračoval vítězstvím v polském Drawsku. Polský tým ve složení Tomáš Vrtn, Jaromír Martinec a Bartolomiej Boba ho na Dakaru do cíle nedoprovodil (nejlépe 27. místo po 7. a 15. místo po 4. etapě, v poslední etapě havarovali). Litevský tým ve složení Vaidotas Paskevicius, Tomas Guzauskas a Slavomir Volkov se s originálním vozem s kabinou a kapotou Jamal, motorem Renault a 16° manuálem ZF umístil na celkovém 12. místě.
Toto jsou jen některé závodní úspěchy tohoto automobilu a jeho posádek.
Tatra 163 Jamal vedle Ruska zamířila i na další trhy, včetně evropského. Zajímavou epizodou v historii tohoto modelu představuje výroba v Indii, k níž bylo využito CKD sad, které doplňovaly komponenty domácí. Takto vyrobená vozidla nesla označení Hemang, měla konfiguraci náprav 6×4 a nosnost až 16.500 kg. Pro indický trh bylo v letech 2001 až 2006 vyrobeno téměř 650 těchto nákladních automobilů.
Pro čínský trh byl připraven prototyp, pojmenovaný Jieka, který se od ostatních zástupců modelu T 163 Jamal, vybavených systémem odpružení King Frame, odlišoval přední nápravou odpruženou torzními tyčemi a u zadních náprav použitím pouze listových per.
Pravděpodobně nejextrémnější verzí v rámci celé modelové řady byl jednostranný sklápěč T 163-390 SKT s jednomontáží pneumatik na přední i zadní nápravě, vlastní hmotností do 15.000 kg a nosností kolem 25.000 kg. Toto provedení bylo určeno pro práci mimo veřejné pozemní komunikace.
S novým modelem TATRA Phoenix se v portfoliu českého výrobce nákladních vozidle TATRA objevil nedávno i nový typ vozidla 8×8 v provedení pracovní stroj s celkovou hmotností 50 tun. Toto technologické vozidlo je vhodné pro přesun velkého množství sypkého – stavebního materiálu a to zejména v kamenolomech, pískovnách, dolech apod.
Nemá lehkou pozici, protože bude převážně nahrazovat své staré bratříčky v podání T148, T815 nebo novějšího konkurenta, který byl a stále je T163 známí spíše pod názvem JAMAL.
Pracovní stroj TATRA Phoenix 8×8 je možné na přání klienta vybavit dle konkrétního provozu a požadavku. A však většinou se jedná o pohon 8×8, motor o výkonu 340kW, manuální převodovka ZF, krátká denní kabina a jednostranná sklápěcí korba v provedení hardox s hydraulicky (mechanicky) ovládaným zadním čelem (v tomto případě hydraulicky od výrobce Mlčoch).
Mezi přednosti vozidla TATRA Phoenix 8×8, které vedou provozovatele k náhradě starších Tater nebo i pevných případně kloubových dumperů v technologické přepravě je velmi nízká spotřeba pohonných hmot na přepravenou tunu nákladu, vyšší celková hmotnost 50 tun s nosností až 33 tun, vyšší průchodnost těžkým terénem, pohodlnější provoz pro obsluhu, vyšší přepravní rychlosti.